Otevřený dopis iniciativy Cirkusy společně zastupitelům města Brna, úplné znění.
Věc: Otevřený dopis členům Zastupitelstva města Brna
Vážená paní primátorko, vážené členky a vážení členové Zastupitelstva města Brna,
oslovujeme Vás v souvislosti s anketou týkající se pronájmu městských pozemků cirkusům, kterou město Brno před nedávnem spustilo. Nenamítáme nic proti tomu, že se město snaží legitimní cestou zjistit pohled občanů města na danou problematiku. Ohrazujeme se však vůči formě, kterou město Brno zvolilo. Průvodní grafika slona překrytého cirkusovou celtou vyvolává jednostranně negativní konotace, přestože se nic takového v českých cirkusech neděje. Anotace ankety obsahuje nepřesnou a významně zavádějící terminologii, což je doplněno silně manipulativním vyjádřením náměstka primátorky města Brna, pana Tomáše Koláčného. Množství dezinformací, jimiž představitel města Brna anketu uvedl, považujeme za šokující. Své stanovisko k této věci jsme zaslali jednotlivě všem členům Rady města Brna e-mailem dne 24. května 2019 (viz Příloha 1).
Rádi bychom uvedli, že naše činnost je legální, etická a plně v souladu s právním řádem České republiky a legislativou Evropské unie. Navíc přispívá ke kulturnímu obohacení občanů. Považujeme za nepřípustné, abychom byli ve své činnosti bezdůvodně omezováni.
Mezi Brňany máme mnoho fanoušků, kteří se každoročně těší na naše hostování. Kdyby tomu tak nebylo, neměli bychom důvod do Brna jezdit. Cirkusy patří k tradiční formě umělecké produkce, která je určena pro celou rodinu. Její nedílnou součástí jsou vystoupení artistů, klauna a neodmyslitelně také přehlídka zvířat. Ta ve volném čase představují plnohodnotné členy našich rodin, v manéži jsou našimi respektovanými kolegy. Péče o ně je pro nás prioritou. Kromě vnitřních ubikací mají k dispozici zabezpečené venkovní výběhy, dostávají kvalitní krmivo a mají tu nejlepší dostupnou péči 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Většina našich kritiků do cirkusů nechodí a převážnou část informací čerpá z internetu. Často tam narazí na děsivá videa z Ruska, Číny a dalších vzdálených zemí a domnívají se, že ke stejným praktikám dochází i u nás. Není tomu tak, což můžeme dokázat.
Nic neskrýváme
V návaznosti na výše uvedené jsme se rozhodli bojovat proti nepravdivým obviněním a cíleně šířeným dezinformacím otevřeností. Na podzim roku 2018 jsme proto během jediného dne uspořádali hned v několika českých cirkusech najednou sérii otevřených tréninků a komentovaných prohlídek. Akci jsme nazvali příznačně: Nic neskrýváme. Na jaře letošního roku jsme tuto původně jednorázovou záležitost rozvinuli v dlouhodobý projekt. Jednotlivé cirkusy v otevřených trénincích pokračují nezávisle na sobě. Konkrétně v Brně uspořádal otevřený trénink zdarma Cirkus Humberto dne 29. března 2019. O akci informovala řada médií, včetně hlavní zpravodajské relace TV Prima. Odkaz na video: Trénink v Brně.
Současná forma drezúry
Drezúra zvířat v cirkusech probíhá metodou tzv. pozitivního posilování (učení úspěchem). Jedná se o dlouhodobý proces, během kterého se zvířata nenásilně formou hry učí předvádět prvky, jež vychází z jejich přirozené fyziologie. Tréninky trvají maximálně 20 minut a zvířata jsou během nich odměňována. V žádném případě nejsou nijak fyzicky trestána. Rádi bychom v této souvislosti citovali některé pasáže z platné vyhlášky Ministerstva zemědělství České republiky č. 346/2006 Sb. o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat:
„Chovatel vytváří pro zachování fyziologických funkcí volně žijících zvířat, která jsou vychovávána, cvičena a používána k drezúře, a zajištění jejich biologických potřeb podmínky k zabezpečení pohody zvířat v místě zimoviště, při jejich přemísťování a přepravě a v místě, kde je prováděna jejich drezúra. Umožní jim péči o povrch těla a hru, zabrání stresu a vzniku stereotypního chování obohacením životního prostředí.
(…) Pro zvířata musí být k dispozici kromě mobilních prostor dodatečná technická zařízení, zejména venkovní verandy a výběhy, která zvířata musí mít možnost využívat, jakmile zařízení pro drezúru zvířat stojí na stanovišti.“
Tato pasáž jasně vyvrací časté tvrzení, že zvířata žijí pouze ve stísněných klecích. Dodržování stanovených výběhů je pravidelně důsledně kontrolováno příslušnou Krajskou veterinární správou. Ze stejné vyhlášky jasně vyplývá, že násilná drezúra je v České republice výslovně zakázána. Povoluje výhradně hlasové podněty, řeč těla, doteky či odměnu. Dorozumívací prostředky musí být srozumitelné a nesmí zvířeti způsobovat utrpení.
Bolestivá drezúra? Ani náhodou!
Opakující se výroky samozvaných ochránců zvířat o medvědech na rožhaveném plechu, o proskakování šelem hořícími obručemi, ranách bičem, využívání ohně, elektrického proudu nebo lži o metodách hladovění jsou naprosto liché. Citujeme opět přímo z vyhlášky:
„Za nepovolený způsob drezúry se považuje použití úderů bičem nebo úderů jinými pomůckami a předměty, ohně nebo podnětů působících bolest termickými nebo jinými vlivy fyzikálního charakteru, chemicky nebo za použití elektrického proudu, metod hladovění a omezování krmení, napájení nebo metod ovlivňujících přirozený biorytmus drezírovaného zvířete.“
Cílená manipulace
Zástupci organizací bojujících proti cirkusům, jakými jsou například Svoboda zvířat či v Brně Kolektiv pro zvířata – KPZ Brno, často prokazatelně vědí, že šíří nepravdivé informace. Dokládá to příklad z loňského roku. Na sociálních sítích se tehdy objevil dojemný článek o brutálním tréninku malých medvíďat doplněný popiskem, že takto se cvičí medvědi pro vystoupení v cirkuse. Autoři příspěvku (Svoboda zvířat) však pozapomněli uvést, že video nepochází z Česka. Zástupci stejné organizace následně natočili úderný Apel pro internetovou televizi DVTV, ve kterém emocionálně hovoří o tvrdých ranách bičem, které podle jejich slov musí zvířata v cirkusech snášet. Několik týdnů poté jiný zástupce stejné organizace v Názorech bez cenzury na Primě (ze dne 26. října 2018) prohlásil, že oni přece dobře vědí, že zvířata nejsou v českých cirkusech týrána fyzicky. Najednou, konfrontován fakty a jasnými argumenty protistrany, zcela otočil a začal hovořit o týrání psychickém. Nebezpečí tohoto druhu manipulace tkví v tom, že probíhá dlouhodobě. Nekonzistence v tvrzeních tak není na první pohled zřejmá. Pokud na ni však někdo náhodou upozorní, okamžitě se objevuje nový dojemný příběh týraného zvířátka někde v Asii.
Zesměšňování zvířat? Ne.
V jedné z posledních kampaní organizace Svoboda zvířat, která patří k nejaktivnějším, co se šíření dezinformací týče, se můžete dočíst, že cirkusy zvířata zesměšňují tím, že je polidšťují. Rádi bychom tento další mýtus z jejich dílny vyvrátili. To, že se třeba medvěd naučí jezdit na koloběžce, na motorce nebo na skateboardu, neznamená, že tím z něj uděláme člověka. Prezentujeme ho jako učenlivého tvora. Zručnost medvědů je totiž obdivuhodná. Ve škole se naučíte, jak medvěd vypadá, kde žije či jak loví. Málokdo vám však ukáže, jaký má smysl pro rovnováhu, jak manuálně je zručný a další jeho přednosti, které máte možnost vidět v cirkuse na vlastní oči. Takže skutečně ne, my neprezentujeme zvířata v lidských rolích. Dělo se tomu tak v daleké minulosti, kdy se zvířata oblékala do lidských šatů, do sukýnek a podobně. Cirkusy se však vyvíjejí a takovéto praktiky jsou již dávno passé. Ostatně myslí na to i platná legislativa. Používání pomůcek napodobujících oblečení člověka zakazuje i výše zmíněná vyhláška.
Je to nepřirozené?
Jedním z dalších argumentů odpůrců cirkusů je nepřirozenost. Zvířata jsou podle nich nucena k nepřirozeným činnostem. Odhlédneme-li například od skutečnosti, že medvěd jede na motorce, a podíváme-li se důkladněji, jaký pohyb při tom vykonává, zjistíme, že motorka jede sama, medvěd sedí a balancuje. Samotný pohyb pro něj však nijak nepřirozený není. Stejný pohled na to mají i odborníci, konkrétně zástupci Státní veterinární správy a Ústřední komise pro ochranu zvířat. Veškeré prvky, které zvířata během představení předvádějí, musí vycházet z jejich přirozených fyzických předpokladů. Jak stanoví vyhláška:
„Při drezúře mohou být využívány pouze přirozené vlastnosti zvířete. Je třeba přihlédnout k jeho schopnostem pro hru, vyvolávat pozitivní podněty a působit na něj s cílem upevnit požadované návyky, cviky a triky s využitím odměny za správný výkon.“
Berouskova jatka
Nebýt kauzy „tygřích jatek“ v Bašti u Prahy a nemít jejich majitel stejné příjmení jako majitelé několika cirkusů (Originál Berousek, Bernes a Sultán), českými cirkusy by se zřejmě nikdo nezabýval. Nebyl důvod. Zvířata byla pečlivě registrována, pravidelně kontrolována a podmínky chovu a drezúry měly jasně stanoveny hranice. Jenže bojovníkům za práva zvířat to bylo jedno. Najednou se měli čeho chytit a pomocí svých manipulátorských dovedností byla kauza Cirkusy na světě. Kde mohli, propojení zooparku s cirkusy neustále přiživovali, přestože ho vyšetřovatelé hned zpočátku vyvrátily. Zanedlouho se zčistajasna objevil podivuhodný rozhovor s údajným bývalým ošetřovatelem v cirkuse, který líčil šílené praktiky prováděné na zvířatech. Že se později ukázal jako podvrh, už mnoho lidí neví. Původní článek si totiž dávno žije vlastním životem. Těžko v tu chvíli někomu vysvětlíte, že cirkus, jak je v rozhovoru popisován, s uvedeným složením zvířat, u nás nenajdete. A že pana ošetřovatele v žádném českém cirkuse nikdo nezná? Koho to zajímá? V návaznosti na zmiňovaný tygří skandál posílá principál Cirkusu Humberto ministrům zemědělství a životního prostředí otevřený dopis, ve kterém volá po úpravě legislativy a nabízí součinnost. Ani cirkusy totiž nesouhlasí s tím, aby mohl chovat šelmy, kdokoli si to zamane.
Zákaz veškeré drezúry?
Vytrvalý tlak samozvaných ochránců zvířat a množství jimi vypuštěných dezinformací učinily své. Ministerstvo zemědělství ČR vydává dne 19. října 2018 tiskovou zprávu, v níž oznamuje, že hodlá zakázat drezúru všech zvířat v cirkusech. Nechápeme, proč. Uvědomujeme si, že jsme zřejmě málo komunikovali s veřejností, dostatečně se nebránili křivým nařčením a nevysvětlovali běžným lidem to, co nám přišlo jasné a zřejmé. Nenapadlo nás, že by se někdo rozhodoval na základě nepodložených tvrzení a pomluv. Ředitel Cirkusu Humberto v tu chvíli bere do ruky telefon a obvolává své letité konkurenty. Během pouhých čtyř dnů vzniká iniciativa Cirkusy společně.
Cirkusy společně
Dne 25. října 2018 se pod šapitó Cirkusu Humberto koná společná tisková konference zástupců všech českých cirkusů. U jednoho stolu vedle sebe sedí i lidé, kteří spolu nepromluvili přes dvacet let. Situace je vážná. Tiskovou konferenci přenáší živě Česká televize, nechybí žádné významné médium. Sdělení zní jasně: Jednejte s námi. Téma drezúry se probírá ve všech diskuzních pořadech, plní stránky novin a časopisů. Cítíme podporu a o to víc chceme bojovat. Za pravdu. Po několika dnech nám volají z ministerstva zemědělství, aby nám nabídli místo v nově zřízené expertní skupině, která má za úkol hledat řešení pro regulaci drezúry a chovu zvířat v cirkusech. Chtěli bychom zpětně ministerstvu za tento pragmatický krok poděkovat. Po několik měsíců jsme měli možnost setkávat se a diskutovat s odborníky ze Státní veterinární správy, Ústřední komise pro ochranu zvířat, s chovateli, se zástupci ministerstva životního prostředí, zoologických zahrad, soukromých chovatelů a dalších dotčených subjektů. Ve svých názorech jsme se často rozcházeli, vyměňovali si zkušenosti a vyjasňovali si vzájemně postoje, abychom se v závěru shodli na tom, že nám všem jde o tutéž věc. Dát zvířatům možnost prožít kvalitní život v lidské péči a současně na minimum omezit rizika spojená s jejich chovem. Stačilo málo – držet se faktů a nepodléhat lživým tvrzením.
Cirkusy v Evropě
Součástí dlouhodobé kampaně Svobody zvířat je vytvoření dojmu, že vyspělý svět cirkusy se zvířaty odmítá a že většina západních zemí činnost cirkusů se zvířaty zakazuje. Není tomu tak. Seznam států, které k takovému opatření přistoupily, není zdaleka tak dlouhý. Navíc se často jedná země, kde ani cirkusy nepůsobí. Existují přitom i země, které po letech zákaz přehodnotily. Mimo jiné k nim patří Řecko, Švýcarsko či Chorvatsko. O zrušení částečného zákazu aktuálně uvažuje také Nizozemí. O dílčí zákaz na úrovni měst se pokoušely například Itálie, Španělsko či Velká Británie. Drtivá většina jich je následně soudně zrušena. Z poslední doby tomu bylo podobně v případě španělského Madridu, který zákaz zrušil ještě před podáním žaloby. Jednotlivé státy Evropy zkrátka hledají způsob, jak se k problematice v 21. století co nejlépe postavit. Česká republika příslušné zákony aktualizuje průběžně od poloviny 90. let minulého století. Zvířata díky tomu musí mít venkovní výběhy, podléhají přísné registraci a podrobují se pravidelným kontrolám. Nově by měl být chov vybraných druhů zvířat vázán licencí. O podobné regulaci nyní uvažují také Francie a Německo. Na společném setkání v Paříži koncem listopadu 2018 nás představitelé těchto cirkusových velmocí označili za vzor pro ostatní. Naším cílem je přísná regulace a důsledná kontrola. Ne zákaz.
Aktivisté nevědí, co kritizují
Zástupci organizací bojujících proti cirkusům o sobě sami hrdě prohlašují, že do cirkusů nechodí. Jak nás tedy mohou kritizovat? Mnohokrát jsme je k nám zvali, nabízeli jim dlouhodobé stáže, během kterých by se mohli s chodem cirkusu seznámit. Mohli si vše dokumentovat, fotit či natáčet. Neměli zájem. Na internetu je podle nich informací dostatek. I z důvodu pro nás nikdy nebudou partnery k dialogu. Jimi jste pro nás vy, zástupci českých měst a obcí. Vás žádáme, abychom měli nadále možnost na vašich pozemcích stavět svá šapitó a těšit obyvatele kvalitní cirkusovou produkcí.
Zdroj xenofobie
Proticirkusová hnutí jsou zdrojem nenávisti. Své příznivce štvou proti skupině lidí, kterou ani nemají zájem blíže poznat. Podporují je v xenofobních projevech a vše přikrývají proklamovanou láskou k zvířatům. Stačí si ale otevřít jakoukoli diskuzi na sociálních sítích. Dočtete se tam, že cirkusáci nic neumí, že všichni skončí na pracáku, že patří do plynu a mnoho dalších, nepublikovatelných nadávek. Majitelé cirkusů čelí množství anonymních telefonátů a výhrůžek. Řadu z nich aktuálně prošetřuje policie. Tomuto odpornému fenoménu se na podzim v roce 2018 opakovaně věnoval i časopis Reflex. Často jsme označováni za relikvii z předminulého století, slýcháváme, že patříme do propadliště dějin. My se však domníváme, že tam spíše patří výše zmíněné projevy. Víme dobře, že na vás aktivisté tlačí. Víme, jak umí být vytrvalí a neodbytní. Žádáme vás ale, nedávejte prostor nenávisti i vy.
Zřizujeme hotline
Jsme si vědomi toho, že se čas od času na našem území objeví cirkus, který není zcela v pořádku. Pokud na nějaký narazíte, budeme rádi, když nám o něm dáte vědět. Nemusí se přitom jednat pouze o jeho špatný přístup ke zvířatům. Může rušit noční klid ve městě, zanechat po sobě na pozemku nepořádek či být zdrojem jiných nepříjemností. V takových případech nás, prosím, kontaktujte na telefonu 728 762 209 nebo prostřednictvím e-mailové adresy cirkusyspolecne@gmail.com. Majitele takového cirkusu nejprve důrazně napomeneme, při opakovaných problémech cirkus vyloučíme ze svých řad a veřejně se od něj distancujeme. Právě tak jsme se nedávno zachovali v případě cirkusu Šimek. Neházejte nás všechny do jednoho pytle.
Děkujeme.
Jaromír Pavlík, koordinátor iniciativy Cirkusy společně
Hynek Navrátil, ředitel Cirkusu Humberto
Jiří Berousek, ředitel Národního cirkusu Originál Berousek
Jaromír Joo, principál Prvního českého národního cirkusu Jo-Joo
Erik Berousek, ředitel cirkusu Sultán
Bohumil Navrátil, ředitel cirkusu King
Ludvík Berousek, ředitel cirkusu Bernes
Kontakty: +420 728 762 209
E-mail: cirkusyspolecne@gmail.com
Facebook: Cirkusy společně
Příloha 1 – Dopis jednotlivým členům Rady města Brna (e-mail ze dne 24. května 2019)
Anotace k anketě na Facebooku
Vážená paní … / vážený pane …,
všimli jsme si, že v Brně připravujete anketu na téma pronájmu městských pozemků cirkusům. Byli bychom Vám nesmírně vděční, kdybyste v rámci anotace této ankety nepoužívali propagandu zatvrzelých bojovníků proti cirkusům a nemanipulovali veřejností. Jejich zástupci otevřeně přiznávají, že do cirkusů nechodí, tudíž nemají o situaci v České republice přehled. Často sahají k dezinformacím, jejichž šířením vznikají mýty. Že se na tom bude podílet i radní města Brna, by nás nenapadlo – reagujeme na vyjádření pana Koláčného (viz přiložený screenshot).
1) Divoká zvířata v cirkusech nevystupují. Divoké zvíře je dle definice (zakotveno i v české legislativě) pouze zvíře, které se narodilo a žije ve volné přírodě. Jedná se o podskupinu volně se vyskytujících živočišných druhů. Druhou podskupinu představují zástupci volně se vyskytujících živočišných druhů chovaní v lidské péči. Ano, u nás taková zvířata chováme a odchováváme už po mnoho generací. S divokými zvířaty nemají nic společného.
2) Drezúra je historický pojem. Termín se v souvislosti s cirkusy používá s ohledem na tradici. K výcviku zvířat využíváme metody pozitivního posilování, neboli učení úspěchem (motivace za odměnu). Stejnou metodu využívají zoologické zahrady v rámci tzv. enrichmentu, protože je dokázáno, že zvířatům chovaným v lidské péči prospívá.
3) Zvířata nežijí ve stísněných klecích. Všechna zvířata musí mít vlastní výběhy. Jasně to stanoví vyhláška MZe č. 246/2006 Sb.
4) Naše zvířata netrpí stereotypním chováním. Takové je možno diagnostikovat jen dlouhodobým pozorováním, ne letmým pohledem. Tzv. zoochózou naopak často trpí zvířata v zoologických zahradách, kterým není věnována dostatečná péče v rámci enrichmentu.
5) Co se týče přirozených etologických potřeb. Pokud neumožníte šelmám lovit (neloví ani v cirkusech, ani v zoo), snižuje se potřeba rozlehlého akčního radiu (pro lov), nicméně vyvstává nutnost nedostatek aktivního pohybu kompenzovat. To se v případě šelem daří cirkusům mnohem lépe – aktivním cvičením a hrou. V zoologických zahradách to z bezpečnostních důvodů nelze. Právě proto tam právě šelmy často trpí nudou, apatií a projevy stereotypního chování. V cirkusech nikoli.
Tímto komentářem se nesnažíme vymezovat vůči zoologickým zahradám. Pouze konstatujeme, že jak zoo, tak cirkus představují dvě různé legitimní cesty k etickému chovu zvířat. Každá z nich má své výhody i nevýhody. Požadovat zákaz cirkusů a přehlížet problémy v zoologických zahradách (například utrácení zdravých, leč nepotřebných, mláďat žiraf a zeber, jak stanoví platná metodologie tzv. bezkontaktních koordinovaných chovů) považujeme za krajně pokrytecké.
Cirkusy prošly za dobu své existence obrovský kus cesty. Moderní vystoupení se zvířaty nestaví člověka do nadřazené pozice a zvířata nijak nezesměšňuje. Jedná se o ukázku jejich schopností a spolupráce založené na vzájemném respektu.
Mýtů, které o cirkusech kolují, je bohužel mnoho. Proto jsme před časem spustili dlouhodobý projekt #nicneskryvame. V rámci něj pořádáme komentované prohlídky cirkusového zázemí, veřejné tréninky a diskuze se skutečnými odborníky (specializovanými veterinárními lékaři, etology). Vše zdarma. Například dnes taková akce probíhá v cirkuse King v Liberci. Navíc cirkusy jsou veřejnosti otevřeny neustále. My vážně nemáme co skrývat. Videa z těchto akcí najdete na naší facebookové stránce. Pro komunikaci s městy jsme vytvořili speciální leták, který Vám posíláme v elektronické podobě.
Obecně považujeme formu ankety za nešťastnou. Obzvláště v okamžiku, kdy se problematikou po mnoho měsíců zabývala speciálně zřízená expertní skupina, v níž byly rovnocenně zastoupeny všechny zainteresované strany. Konkrétně ministerstva zemědělství a životního prostředí, Státní veterinární správa, Ústřední komise pro ochranu zvířat, Česká asociace zoologických zahrad a akvárií, chovatelské svazy a zástupci cirkusů. Neexistují žádné relevantní důkazy o týrání zvířat v českých cirkusech či o jakémkoli jejich strádání. Ba naopak. Oficiálně nás podpořila i Komora veterinárních lékařů ČR.
Pokud byste chtěli v Brně využít demokratických prostředků, nikdo vám nebrání ve vypsání referenda. Jeho případný výsledek budeme plně respektovat. V případě bezdůvodného omezení naší činnosti to budeme považovat za diskriminaci a adekvátním způsobem na to zareagujeme.
Byli bychom velice rádi, kdyby manipulaci vystřídala věcná diskuze, které se vůbec nebráníme.
S přáním hezkého dne
Hynek Navrátil, ředitel Cirkusu Humberto, Jiří Berousek, ředitel Národního cirkusu Originál Berousek, Jaromír Joo, principál Prvního českého národního cirkusu Jo-Joo, Erik Berousek, ředitel Cirkusu Sultán, Bohumil Navrátil, ředitel cirkusu King, Ludvík Berousek, ředitel cirkusu Bernes.
V Olomouci dne 17. června 2019
Tisková zpráva
